Tento prispevek pisu s velkym zpozdenim, vetsina momentu a pocitu ktere mi uvizly v srdci ci v hlave byly uz prehluseny nasim prijezdem do Indie, takze omluvte pokud nasleduji text pripomina spis jen soubor utrzku. V casti o Tibetu jsem toho chtel napsal mnohem vic, ale neni dostatek klidu a casu, mozna az nekdy doma. Nebo se me na to zeptejte az me potkate a ja vam muzu vypravet...
12.8. Do Chengdu prijizdime odrovnani po nasi posledni ture po horach. Spime, odpocivame, zkousime dobroty v mistnich restauracich a studenym pivem nebo zmrzlinami z nejruznejsich druhu fazoli si chladime hlavy v mistni vlhkem horkem pocasi. Posledni den v Cine jdeme na obed s Danem u ktereho jsme opet bydleli a ktery nam do hlavy nasypal takovou spoustu moudrosti o zivote a o konspiracich bankeru proti nam, normalnim lidem, ze se nam to v hlave zpracovavalo jeste cestou na letiste.
- – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - –
Intermezzo: A ted trochu o te spine co se deje v (rude) Cine
Jeste nez se rozepisu o dalsi casti nasi cesty, dluzim dodat par veci k tomu, co jsme v Cine videli nebo slyseli. Par lidem jsme slibili ze to co vime predame dal. Nevim kolik toho prumerny Evropan vi o tom, co se zde deje, konkretne v oblasti Tibetu a okolo nej, myslim ze spis mene nez vice a nas osobne to zaskocilo. Jedna vec je slyset o nejakych strkanicich nekde v horach v nejake Lhase a jina vec je slyset konkretni pribehy od lidi nebo i jen par osobnich postrehu.
Dobre by bylo asi zacit tim, ze opravdovy Tibet je mnohem vetsi nez jeho oficialni hranice, Zasahuje az do Nepalu, Indie a do okolnich provincii v Cine, jmenovite Sichuan, Gansu, Qinghai, Xinjiang a Yunnan. Zdejsi obyvatele jsou vice ci mene promiseni s etnickymi chany (cinany). Ti sem byli presunuti z jinych provincii, hlavne z prelidneneho vychodniho pobrezi. Naredenim obyvatelstva se pomalu vytraci puvodni tradice a zvyklosti, nemluve o dosazeni novousedliku na pozice ve sprave a institucich. Timto zpusobem Cina asimiluje a ziskava kontrolu nad vzpurnymi regiony se strategickou dulezitosti. V Tibetu prameni vsechny velke cinske reky zasobujici ji vodou a ze zeme se tu k nebi vzdouvaji hory skryvaji ohromne nerostne bohatstvi, o strategickem a turistickem potencialu nemluve. Nove vybudovana zeleznice do Lhasy neslouzi ani tak puvodnim obyvatelum jako hlavne k zasobovani davu cinanu potravinami a produkty na ktere je kamenite horske plato chude. Zpet se vlaky vraci nalozene ziskanym materialem. Mimochodem cinanu je tu ted uz vic nez puvodnich obyvatel. Stejny osud potkal uyghurskou provincii Xinjiang kde se skryvaji velke zasoby ropy a nerostu. Velka hladova ekonomika zaziva svuj rozkvet, potrebuje se necim zivit, z neceho rust a budovat. Vsechno co je pod zemi je potreba vydolovat at to stoji co to stoji.
Doslechli jsme se o zajimavem pribehu spojenem se zemetresenim v dubnu 2010 behem ktereho zemrely tisice lidi. Tibetane maji nekolik svatych hor, myslim ze jich je 14. Hory jako Mt. Everest, Mt. Kailash, Kawa Karpo, Genyer... Jsou zpodobnenim Budhy na zemi, poutnici pod jejich upatimi podnikaji az nekolika tydenni svate tury, veri ze jim to zlepsi karmu a pomuze v pristich zivotech. Jsou pro ne nedotknutelne. Kdyz se pred lety vypravovala mezinarodni expedice na vrchol Kawa Karpo, ptali se jejich zastupci nejvyssich lamu a zadali jejich svoleni a pozehnani aby se na ne mely vypravit. Prestoze byla vyprava posvecena mnozstvim obradu, 17 horolezcu bylo smeteno z hory mocnou sneznou bouri. Vsichni to brali jako znameni. No a kdyz se nedavno vlada rozhodla zacit vrtat do jedne ze svatych hor, hned prispechali vysoci lamove a snazili se tomu bezuspesne zabranit. Asi tri dny po zacatku praci mela jedna zenska videni, zjevila se ji Tara (jedna z tibetskych bohyn). Pani potom vybehla do ulic a zacala rikat lidem aby nezustavali v domech, ale zustali venku. Kratce nato ji zatkla policie pro sireni poplasnych zprav. Dalsi den bylo zemetreseni. Nestastnou nahodou (??!) vetsina z lidi, co behem zemetreseni zemrela, byli tibetsti nomadi. Volne se pohybujici, svobodni a sobestacni pastevci jsou trnem v oku vlady ktera se rozhodla je vyhostit z pastvin, zabrat pozemky a presunout je do narychlo postavenych domu, ktere se zritily uz pri prvnim zachveni zeme.
Dalsi smutnou pravdou je, ze tibetane nemaji narok na pas, nemohou tedy opustit Cinu. Jejich duchovni vudce Dalajlama zije od padesatych let v exilu v Indii, presto se za nim mnozstvi lidi vypravuje. Mluvili jsme s prekvapujicim poctem tibetanu kteri se prez hranici ilegalne vypravili, zustali nekolik let a pak se vratili zpatky. Jeste vetsi pocet o te ceste sni, prakticky kazdy. Zpovidali jsme jednoho tibetana ktery nam o svych dvou cestach, prvni neuspesne, vypravel. Nekdy to bylo trochu zmatene diky nedorozumnenim zpusobenymi jazykem a mozna neni uplne vsechno pravda, ale i kdyby, verim ze je to pribeh poskladany z mnoha osudu tisicu lidi co se na nebezpecnou cestu prez Himalaje vypravili. Vetsina lidi co se do Indie vypravi, proste zmizi, nerekne nic ani rodine nebo pratelum z duvodu policejnich vyslechu co nasleduji pote, co se prijde na to ze nekdo "chybi". Obyvatele musi hlasit pokud se nekam stehuji nebo si napriklad najdou praci v jinem regionu, takze drive nebo pozdeji si nekdo vsimne ze dotycna osoba chybi. Uprchlik cestuje nejdrive do Lhasy, kde musi najit nebo zorganizovat dostatecne velkou skupinu lidi a spolecne si pronajme pruvodce. Ten neni zrovna zadarmo, proto je skupina velka okolo triceti nebo ctyriceti lidi. Kdyz je vse zorganizovano, naskaci vsichni do kamionu, ktery se vypravi na tridenni cestu skrz hory. Cestuje se pouze v noci, prez den kamion stoji otoceny smerem ke Lhase a vsichni jsou schovani v okoli. Po trech dnech uz musi vsichni pokracovat pesky, na zadech pytle s jidlem. Umorna cesta trva asi tricet dni, zalezi na pocasi a jak rychle skupina postupuje. Hranice je strezena vojenskymi hlidkami a je verejnym tajemstvim ze cas od casu se nekdo potka s kulkou vyslanou cinskym odstrelovacem skrytym nekde ve skalach. Skupina s nasim tibetanem nemela stesti, asi po sedmnacti dnech je spatrila hlidka. Dopravili je do sveho kempu odkud pochodovali jeste jeden den, potom je nalozili do nakladaku a odvezli je do mesta Tingri. Zde je drzeli nekolik dni a pak je prepravili na zakladnu v Shigatse kde stravili asi dva mesice. Zde probihaly vyslechy, vojaci chteli zjistit kdo byl pruvodce. Skupinu postupne rozdelovali do dvou skupin, jednu pred vyslechem a dalsi co uz meli vyslech za sebou. Behem vyslechu byli biti, nechani nekolik dni privazani ve stoje k ramu postele bez jidla a vody. Tibetani jsou celkem hrdi a houzevnati, ale stejne nakonec nekdo promluvi. Po dvou mesicich je opet nalozili do kamionu a odvezli je do Lhasy, kde je propustili na svobodu. Nemajic niceho, penez ani poradneho obleceni se nas pritel toulal dva dny po meste a kdyz si byl jisty ze ho nikdo nesleduje, zasel za znamymi od kterych si pujcil penize a vypravil se na cestu znova. Tentokrat hranici uspesne prekrocili. V Nepalu ma pro uprchliky tibetska exilova vlada zrizeno centrum kde dostanou saty, nejake penize a kde jim vyrobi osobni dokumenty se kterymi se mohou dostat do Indie. Zde zustanou nekolik let ale spousta se jich take vraci zpatky. Prez hranice to bez toho aby se vyhli vyslechum nejde, takze se vraci opet prez hory. V Lhase a na ceste domu si pak musi davat pozor, jednak kvuli specialnim gestum ktere si clovek v Indii zazije (pije se napriklad tak ze se voda naleva z vysky do ust, bez toho aby se clovek dotknul nadoby pusou) podle kterych by hned upadnul do podezreni a hlavne protoze nema zadne cinske dokumenty.
Poslednim faktem o kterem se zminim je smutny plan udelat z Tibetu do roku 2020 hlavni horskou turistickou destinaci. Tibetske televizni kanaly jsou plne reklam blyskajici se zasnezenymi vrsky hor, zelenymi udolimi a tibetany v tradicnich dresech prohanejicich se na konich nebo predvadejicimi tradicni tance. Smutne na tom je ze vladu puvodni tradice zajimaji jen z uhlu kde na nich muze vydelat penize. Nezajimaji je nomadi zijici se svymi stady hluboko v nehostinnych horach, tisice monasterii plnych mnichu a vsichni hrdi hluboce pobozni obyvatele tibetskeho plata. Vlada ted hraje na falesnou notu kde se snazi ukazat v tom nejlepsim svetle ale je to jen pretvarka a tibetane musi zit pod spoustou nesmyslnych regulaci a obtizi. Podobne tak turiste, kteri se chteji do Tibetu vypravit. Musi si zaplatit specialni, ne zrovna levnou povolenku. Diky te si muze koupit listek do Lhasy a muze se podivat jeste na nekolik dalsich mist. Pokud se chce ale vypravit nekam dal, musi si zazadat o dalsi povolenky za jeste vyssi ceny, musi dodat itinerar s podrobnym vypisem casu a destinaci, vsude musi byt doprovazeny pruvodcem aby se nahodou nedostal nekam kam nesmi nebo nemluvil s nekym s kym nema, hlavne aby zustal pod kontrolou uprostred vseho toho divadla. Kdyz se sem po triceti letech vratil pan Herrer, autor Sedmi let v Tibetu, napsal knizku o osudech lidi ktere znal z drivejska, o vsech zmenach co se tu udaly, o muceni, utlaku, zradach a korupci. Take o "hercich" kteri se tu objevili, falesni mnisi pozujici v rudych habitech pro turisty pred chramy zatimco ti opravdovi v palaci Potala (pro tibetany nejdulezitejsi chram vubec) maji mnisske roby zakazany, o delnicich donekonecna predstirajicich ze opravuji skody napachane na pamatkach bezem cinske invaze v padesatych letech.
To byl take pravdepodobne duvod nasich nedavnych problemu s vizem. Diky tomu ze jsme se pohybovali u hranic Tibetu bez registrace si urednici pravdepodobne mysleli, ze jsme jeli tajne do Tibetu a delali si tam co jsme chteli. Vypada to ze je tam urcite neco co stoji za videni, spousta pribehu co cekaji na nekoho kdo si je poslechne.
- – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - – - –
18.-31.8. Ocitame se opet v Kuala Lumpuru. Tentokrat je to specialni, nejak nam uniklo, ze prave v plnem proudu probiha svatek ramadan. Ten v Malajsii jako v poctive muslimske zemi zasahne do chodu vseho mozneho co si jen muzeme predstavit. Asi nejviditelnejsi je, ze muslimove maji behem ramadanu zakazano jist a pit za denniho svetla. Nasi hostitele – Feisal a Jun vstavaji kazdy den v pul pate, aby se stihli najist a napojit dostatkem tekutin jeste pred vychodem slunce. Pak pokracuji ve spanku, pretrpi den az do zapadu slunce, coz je priblizne v pul osme. Jejich mala dvourocni dcerka Fatin se neposti, deti zacinaji az pozdeji ale nikdo neunikne. Hned prvni den nas berou s sebou na Pasar Ramadan – trh, kde se na nejruznejsich mistech ve meste shlukne mnozstvi stanku, ktere se v predvecer zacnou prohybat pod hromadami jidla a ramadanovych specialit vsech druhu – od pecenych marinovanych kurat, rendangu (tradicni tmave hovezi kari ktere se pripravuje nekolik hodin) s ryzi pecenou v listech kokosove palmy, prez nejruznejsi malajska kari, plnene placky murtabak a samosy az po nekonecnou barevnou radu sladkych kolacku z ryzoveho pudinku nebo kokosoveho mleka. V mackanicich gradujicich az do zapadu slunce se zde lide zasobi jidlem a pitim, pote si vse odvezou domu kde cekaji na zapad slunce. Pokud vecer clovek zavita do nejake restaurace nebo trhu kde se da jist venku, spatri neco bizardniho. Jidelny plne do posledniho mista, rodiny sedici u stolu na kterych je prostrene jidlo, nikdo se ho ale nedotkne, oci nervozne tikaji mezi talirem a hodinami visicimi na zdi. Pak se z mesit ozve zvolani a lide se kratce pomodli. Tradicne se zacina datli (da se tu ted koupit mnozstvi vybornych datli z Iranu ci Saudske Arabie), pak se kazdy trochu napije vody nebo limonady (alkohol je samozrejme tabu) a konecne se zacne hodovat.
Pust neni jen tak nejaky vymysl Imamu na potrapeni obycejnych vericich. Clovek co je cely den hladovy muze byt lehce nervozni, ale behem ramadanu by mel kazdy konat jen dobro, premyslet o svych cinech, uvedomit si co ho k hnevu nebo nervozite vede a zvitezit nad svymi emocemi. Chteli jsme si to take vyzkousel ale bohuzel Malajsie je raj, alespon co se jidla tyce. Malajske restaurace jsou sice behem ramadanu vetsinou zavrene ale je tu spousta indickych a cinskych .. no.. tak zkratka mozna priste.
Po skonceni ramadanu nasleduje svatek kde se sejde vsechno pribuzenstvo, postupne se navstevuji nejdrive rodice a pak dalsi casti rodiny, vsichni si navzajem vzdavaji respekt. Ke konci dne se vraci domu a maji "otevreny dum", kazdy je vitanym hostem, i cizinec.
Nocnim vlakem se presouvame do Kota Bharu, mesta v silne muslimske provincii Kelantan. Vetsina turistu sem zavita jen na skok cestou na nedaleke ostrovy Perhentian, kde pri projizdkach na lodich a potapeni nici mistni koraly a svymi dolary jen podporuji vystavbu dalsich a dalsich resortu zahlcujicich ostrov. Slyseli jsme ze ale vlada ostrovy pravdepodobne brzy turistum znepristupni, snad je to pravda. My jsme je z vyse zminenych duvodu vynechali, at uz je to buhvijaka nadhera, na druhou stranu jsme si pod sebou urizli vetev. Tim ze je Kelantan temer sto procentne muslimsky, behem ramadanu je temer vsechno zavreno, od muzei po restaurace, dokonce i McDonnald (takze na zachodky zdarma musime jinam). Na trhu sice prodavaji jidlo aby se lide zasobili na vecer, neda se tam ale jist – neni slusne se cpat ryzi pred zraky hladovejicich vericich.
Tentokrat bydlime u cinanu, Teena a jeho zeny Ho, jednech z mala co v Kota Bharu ziji, muzeme se tedy podivat zdejsi zivot i z jine strany. Mysleli jsme ze vsechny tri komunity (malajci, cinane a indove) zde ziji v harmonii, je to ale jen polovicni pravda. Vsichni spolecne pracuji, potkavaji se v restauracich a nekdy jsou i navzajem prateli. Na druhou stranu ale slychame spoustu nevinnych vtipu o tom jak je tu prehnane mnozstvi mesit, o muslimskych zvycich a modleni se, o prehnanych pravidlech.
Teen je vynikajici host, bere nas na projizdku po okoli, mimojine do rybarske vesnicky Sabak. "Nelayan" jak jim tu rikaji, stale rybari tradicnim zpusobem. V malych lodkach, krasne pomalovanymi barevnymi ornamenty a draky, se schovani pod stinem stechy ze sitoviny rano vypravi na more, kde lovi pomoci siti a take prutu na ktere mohou chytit neco vetsiho. Po obede se vraci s lodi nalozenou cerstvymi ulovky, z mesta a okolnich vesnic se sjedou zakaznici a rybarska osada se promeni v maly trh. Dnes se jedna lod vratila s jeden a pul metrovym mecounem.
Rozhodli jsme se navstivit nase pratele ve mestecku Ipoh, z Kota Bharu to mame cestou zpet do KL jen s malou oklikou. S Azaharem jedeme nejdrive vyzvednout jeho zenu Wati na nadrazi a cestou zpet se stavujeme na ramadanovem trhu nakoupit neco k veceri, Vracime se zpet do mesta a musime cekat na zapad slunce. Maji zizen, nejsou tak striktni a porusi tedy ramadan, jdou se tajne napit dozadu do kuchyne jejich stanku. Dozvidame se, ze pokud si nejaky muslim napije verejne vody nebo si uzobne nejake jidlo a nekdo ho uda, ceka ho od nabozenskych zastupcu pokuta 500 ringitu (asi 2500 kc, pro predstavu lepsi platy se zde pohybuji okolo 1000 az 1500 RM). U vecere si potom vypravime co je noveho. Dozvidame se ze matka Wati, ktera provozuje jejich stanek s jidlem byla dlouho nemocna, museli dokonce na nekolik mesicu zavrit. Obyvatele Malajsie uznavali pred prichodem islamu samanske tradice. A podobne jako v Africe tu stale v povedomi lidi existuje cerna magie, samani a kouzelnici z dzungle. Obcas pokud maji lide spor nebo se jim nekdo znelibi, zajdou za carodejem a poslou nelibe osobe kouzlo. Ta potom onemocni nebo se ji stane neco spatneho. Nekomu se pravdepodobne znelibil stanek jejich maminky a poslal na ni kletbu. Bylo ji spatne, nemohla jist a pokud neco snedla hned to zvratila zpet, nekdy i s krvi, tezko se ji chodilo a stale mela pocit jako by na ni sedelo neco tezkeho. Obet ma potom nekolik moznosti jak se zachranit. Muze zajit do vesnice za samanem ktery kouzlo odvrati, muze ho take vratit zpatky tomu kdo ho poslal, ale to se casto nedela, protoze jak vime: zlo plodi jen dalsi zlo a s cernou magii si nema clovek zahravat. Druha moznost jak si pomoci je zajit do mesity za Imamy. Ti behem obradu kde recituji slova z mocneho koranu vyzenou spatne duchy z tela ven. Zalezi jak je kletba silna, nekdy staci jen jeden obrad, v pripade jejich maminky bylo zapotrebi obradu nekolik, ale pote se citila mnohem lehci a zacala zase jit. Podobne veci jsme slyseli i od Fejsala a Yun z KL. Paradoxni je, ze jako muslimove by na podobne veci verit nemeli, ale cerna magie pochazi z jejich davne historie, stale je tu pritomna a misi se soucasnosti.
Uz nam zbyvaji jen dva dny pred nasim, doufame ze poslednim, letem do Indie, odkud uz to snad pujde bez problemu po zemi. Vyzvedavame si pasy s vizem a prozkoumavame centrum Kuala Lumpur zmitajici se v ramadanovem silenstvi.
No comments:
Post a Comment