15.4. Dozvedeli jsme se ze cesta do Deqinu je otevrena kazde ctyri dny. Autobusem se tudy jet neda, z buhvijakeho duvodu to objizdi prez Sichuan a Tibet a cesta trva 3 dny, existuje ale reseni a to pronajmout si auto s ridicem. Pronajem auta na cestu stoji nekolikanasobek naseho denniho rozpoctu, asi 600-700 Yuanu, takze zaciname shanet dalsi lidi do vozu. Nahoda tomu chtela, ze prvni clovek ktereho jsme na ulici oslovili byla americanka Elizabeth, ktera se svym partnerem zrovna take planuji cestu do Deqinu, takze jsme se dohodli ze pojedeme spolecne. John v Cine jiz nekolik let studuje a dokaze obstojne mluvit cinsky, takze rikal ze auto sezene on. Bohuzel potkal "dobreho znameho" se kterym neco pred par lety podnikali a znamy se nabidl ze nas odveze. Cena uz nebyla tak pratelska jak jsme cekali, z rekonstruovane silnice si mistni taxikari (nebo kazdy kdo ma jeep) udelali celkem dobry byznys a nakonec nas zinkasoval 200 Yuanu za osobu, ale budiz, zitra rano vyrazime.
Mame jeste jeden den volna nez se vydame na cestu, s Julii prozkoumavame okoli Zhongdianu. Nejdrive stoupame na kopec a kochame se pohledem na Zhongdian za kterym se do nebe tyci vysoke hory. Pote chceme navstivit monasterii Shongzalin kousek na sever od mesta. Ulickou s cerstve postavenymi domy v masivnim tibetskem stylu, pripravenymi pro luxusni restaurace a obchody s tibetskymi dykami, oblecenim a ostatnimi suvenyry, prichazime k obrovske brane. Vstupujeme dovnitr, velke LCD televize nas lakaji upoutavkami na to, co vse muzeme v monasterii spatrit a dozvidame se ze vstup stoji 85 Yuanu, nekolikanasobek toho co pise nas dva roky stary pruvodce. Vypada to ze si cinska vlada si uvedomila kolik penez se v turismu toci a na spouste turistickych atrakci se tu ted musi platit tucne vstupne, mnohonasobne vyssi nez bylo pred par lety. Bohuzel z techto penez mistni nevidi ani yuan, vsechno inkasuje velky moloch. Stejne to je, pokud jde clovek navstivit nejaky chram, ze vstupneho mnisi nedostavaji nic, pripadnou jim jen penize co lide vhodi do krabic na prispevky co stoji u oltaru. Otacime se na podpadcich a jdeme se podivat jestli lze branu nejak obejit. Na kopci nalevo vidime chorten (tibetska stupa) s vlajicimi motlitebnimi praporky, tak se vydavame na kratky vystup. Je celkem znat jak jsme vysoko, nedostatek kysliku nas nuti zastavit se na chvili kazdych 50 metru a nabrat dech. Nahore u stupy jsme odmeneni krasnym vyhledem na monasterii a na zasnezene hory ktere rysuji vsude okolo nas. Barevne praporky se trepotaji ve vetru a tise septaji motlitby co jsou na nich napsane. Vidime ze monasterie je kolem dokola obehnana zdi s dalsi vstupni branou kde kontroluji listky, ale ani nelitujeme ze se tam nepodivame. Uprostred monasterie staly donedavna tri tibetske chramy, ted tu stoji pouze dva a uprostred mezi nimi strasi leseni s nove budovanym cinskym chramem. Dalsi misto ktere bylo kdysi hezke a ted je z nej poutova atrakce.
16.4. Cesta se otevrela a vydavame se smerem do Deqinu. Duvod uzavreni cesty je ze ji prebudovavaji na ctyrproudou dalnici. Je to celkem pochopitelne, jednak puvodni silnice jeste neni ani dostavena az do konce a uz zacina dosluhovat. Vetsina cesty je vyhloubena na strmem srazu a casto se borti krajnice nebo naopak se na ni sype zemina zvrchu, asfalt je na nekterych castech luxus a auta se prodiraji rozjezdenou hlinou s hromadami balvanu. Na spouste mist je silnice tak uzka, ze se na ni nemohou vozidla vyhnout a tvori se zacpy. Fakt ze je cesta prujezdna jen kazde ctyri dny doprave neulehcuje a riti se tudy stovky kamionu se zasobami a zbozim do 200 kilometru vzdaleneho Deqinu, odtud je to uz jen 80km do Tibetu.
Nejdrive dlouho stoupame a predjizdime tezce nalozene loudajici se kamiony. Krajina okolo se pomalu meni a cim jsme vys, tim vic se nam otevira pohled na okolni pohori tycici se do takove vyse, ze jsou celorocne pokryta snehem. Kdyz se dostavame do nejvyssiho bodu cesty, stavime auto a jdeme se poradne rozhlednout. Nohy se nam bori do hlubokeho snehu, z ust nam vychazi oblaka pary a z tyrkysove modre oblohy nas oslepuje silne slunce. K veceru prijizdime do Deqinu, ale jeste pred mestem musime jeste hodinu cekat protoze se sesunula hlina a zasypala silnici. Par kilometru dal stavime ve Feilai'S, male hotelove vesnicce, ze ktere je vyhled na pohori Meili Xue Shan s dosud nezdolanou horou Kawa Karpo. V 1991 se jeji 6740 vysoky vrchol pokusila slezt cinsko-japonsko-tibetska expedice, ale vsech 17 horolezcu zahynulo ve snehove bouri.
17.4. Rano si privstavame a uzivame si pohled na Meili Xue Shan, ktere se barvi do zlatoruda zari vychazejiciho slunce. Potom se vydavame na sestup do udoli do vesnicky Xidang asi 800 metru hluboko pod nami. Cesta nam trva asi 6 hodin a z neustale klesani nas boli kolena. Konecne stojime na prahu udoli reky Lancang a na druhem brehu se zelenaji pole a belaji velke tibetske budovy. U mostu nas vita stado horskych koz a od Xidangu uz nas deli jen 30 minut chuze. V hostelu se snazime objednat si slany tibetsky caj s jacim maslem, ale nedari se nam to a tak padame unavou do postele a v mziku se nam zaviraji oci. Spime krasnych, dlouhych 14 hodin.
18.4. Ceka nas dalsi putovani. Nas cil je vesnicka Yubeng lezici u paty Kawa Karpo. Abychom se tam dostali, musime z Xidangu vystoupat do horskeho pasu ve vysce 3800 metru, coz je prevyseni o 1200 metru. Cestou si u horkych pramenu davame vydatnou snidani, opet se snazime objednat si maselny caj, ktery ma byt vyborny energeticky napoj, ale opet bez uspechu. Vystup k pasu je takrka nelidsky. Ze vcera necitime nohy a pesina stoupa a stoupa. Kousek pod vrcholem se brodime blatem a snehem a se uhel zmenil asi na 40 stupnu. Stoji to ale za to, cesta se nakonec narovna a vede po rovinou mezi stromy mezi kterymi jsou rozvesene barevne motlitebni faborky. Po chvili se pred nami otevre vyhled a pred nami se tyci obrovska Kawa Karpo.
Davame si chvili na vydechnuti a pak jeste musime sestoupat 600 metru do Yubangu pod nami, ale dolu to jde mnohem snaze nez nahoru. Par chvil pred setmenim dorazime do Yubangu, male tibetske vesnici v udoli pod Meili Xue Shan. Malebna vesnice se deli na dve casti, Horni a Dolni Yubang a z obou je nadherny vyhled na hory a strane vsude okolo. Drive se tu turiste ubytovavali a jedli za par yuanu primo doma u lidi z vesnice, jinak se asi dve stovky vesnicanu, co tu bydli, zivili prevazne sberem vzacnych hub pouzitelnych pro cinskou medicinu. Ted tu ale vyrostla spousta guesthousu, ackoliv vetsina je zavrena, stejne jako obchody ve vesnici. Diky narocnosti se spojenim do Deqinu se sem dostane jen par turistu, az bude silnice hotova, bude tu asi pekne zivo.
19.4. Delame si maly vylet k posvatnemu vodopadu, cesta stoupa jen trochu ale i tak pekne citime ztuhle nohy a unavu z dvou predchozich dnu. Potkavame nase zname z Feilai'S, holku z Taiwanu s jeji cinskou kamaradkou a dohadujeme se, ze s spolecne pujdeme smerem na Xidang, oklikou udolim reky Yubeng. Na cestu si bereme pruvodce, cesta je pry slozita a nebezpecna tak uvidime.
20.-21.4. Mame sraz s holkama v jejich hostelu. Dostava se nam prave tibetske snidane, vyborny slany caj s mastnym skraloupem jaciho masla (konecne!!) a obrovsky napareny knedlik. Radujeme se ze jsme si zvolili tuto cestu. Vede nadhernym udolim s divodkou rekou pramenici v horach. Jedna cast cesty vede uzkou pesinou, zleva mame maly potucek a napravo v hlubine pod nami huci vodni zivel. Po dlouhych peti hodinach prichazime do vesnice Ninong kde jsme chteli s julii prespat, ale i po hodine cekani pred domem kde je pry hostel se nikdo neobjevil, tak jsme vyzebrali horkou vodu, zalevame obri cinske polevky a vydavame se dal do Xidangu. Zde potkavame ctyri kluky z Izraele, vecer travime u piva a kecame o cestovani a zivote. Babicka z hostelu je rada ze nas zase vidi, a vita nas slanym cajem ktery s radosti prijimame. Dalsi den prsi, travime ho v hostelu s izraelskyma klukama a sbirame sily.
22.-23.4. Rekli jsme si ze cele kolecko z Feilai'S zvladneme pesky, takze hned jak prestalo prset vydavame se na vystup. Jakmile jsme dosli k rece, zacalo zase krapat, ale uz se nam nechce zpatky takze pokracujeme ve vystupu. Zacina prset cim dal vic tak pridavame do kroku a letime jak rakety. Tentokrat jsme nahore za neuveritelne 4 hodiny, cely zmaceni vtrhavame do hotelu, sundavame mokre hadry a jdeme se ohrat k hrnci s horkymi uhliky. Potkavame zde dve holky z Ciny, ktere maji namireno zpet do Shangrila 24. kdy je opet otevrena silnice, pojedeme spolecne a mame o starost mene. 23. se presouvame do Deqinu kde jsme zjistili ze se silnice otevre jeste dnes vecer, jasame ze nebudeme muset cekat a nudit se v sedivem Deqinu. Navic uz nekolik dni temer bez prestani prsi. Slavime u horkeho kotliku, tradicniho cinskeho pokrmu kdy se vsechny suroviny vari v horkem bujonu primo na stole ve specialni nadobe, ktera ma uvnitr horke uhliky. Potom jeste cekame ve zvetsujici se fronte vozidel nez se zvedne zavora.
Za deste ktery se pomalu meni ve snih vyrazime na cestu. Ridic naseho jeepu jede pekne pomalu a opatrne, coz nas celkem uklidnuje, kdyby jsme dostali smyk zritime se do cerne hlubiny ktera je pod nami. Hlinena cesta se na mnozstvi mist zmenila v bahnite koupaliste a je plna kamenu a stromu ktere se zritily ze strane nad nami. Zaciname byt radi ze jsme se na cestu vydali terenakem a ne obycejnym minivanem. V jeden moment nas prejizdi silenou rychlosti autobus a za chvili ho potkavame ve zatacce s cumakem ve snehu. Zacinam chapat co jsem cetl drive, a to ze silnice ve vyskych cinskych horach nejsou uplne bezpecne a cesta je narocna. Cesta vyhloubena do strane se po dlouhem desti bori a na spouste mist je krajnice oddelena pruhem pasky aby na ni nekdo nevjel a nezritil se dolu. V jeden moment prijizdime k zavore, z nejakeho duvodu neotevreli cestu z druhe strany. Nastesti mame ale terenak tak zvedame zavoru a ridic objizdi oranici bagr ktery blokuje cestu. Nekdy okolo pulnoci, asi 50 kilometru pred Shangrila se pred nami uprostred cesty vynoril kamion, hluboko zapadly do blata. Nas ridic je blazen, necha nas vystoupit a objizdi kamion po zbytku cesty do ktereho se nase auto vejde jen tak tak. Krajnice nevypada dvakrat pevne tak si z auta bereme aspon fotak, kdyby se i s casti silnice zritilo. Nastesti to ale proslo a pokracujeme dal, pritom mijime nekolikakilometrovou frontu kamionu cekajicich v mrazu az se cesta uvolni. Posledni prekazka na nas ceka na hranici mesta, cesta je zasypana hroudou hliny a kameni aby tudy nikdo neprojel, mimochodem nechapu jak se na cestu dostaly ty kamiony, mozna po nehode zasypali cestu aby uz tam nikdo dalsi nevjizdel. Prekazka nas ale nezastavi, ridic otaci a sjizdi s nami stran na dalsi silnici, ktera je par metru pod nami. Jsou asi dve hodiny rano a jsme zpatky v Shangrila, to byl ale vylet!
Mame jeste jeden den volna nez se vydame na cestu, s Julii prozkoumavame okoli Zhongdianu. Nejdrive stoupame na kopec a kochame se pohledem na Zhongdian za kterym se do nebe tyci vysoke hory. Pote chceme navstivit monasterii Shongzalin kousek na sever od mesta. Ulickou s cerstve postavenymi domy v masivnim tibetskem stylu, pripravenymi pro luxusni restaurace a obchody s tibetskymi dykami, oblecenim a ostatnimi suvenyry, prichazime k obrovske brane. Vstupujeme dovnitr, velke LCD televize nas lakaji upoutavkami na to, co vse muzeme v monasterii spatrit a dozvidame se ze vstup stoji 85 Yuanu, nekolikanasobek toho co pise nas dva roky stary pruvodce. Vypada to ze si cinska vlada si uvedomila kolik penez se v turismu toci a na spouste turistickych atrakci se tu ted musi platit tucne vstupne, mnohonasobne vyssi nez bylo pred par lety. Bohuzel z techto penez mistni nevidi ani yuan, vsechno inkasuje velky moloch. Stejne to je, pokud jde clovek navstivit nejaky chram, ze vstupneho mnisi nedostavaji nic, pripadnou jim jen penize co lide vhodi do krabic na prispevky co stoji u oltaru. Otacime se na podpadcich a jdeme se podivat jestli lze branu nejak obejit. Na kopci nalevo vidime chorten (tibetska stupa) s vlajicimi motlitebnimi praporky, tak se vydavame na kratky vystup. Je celkem znat jak jsme vysoko, nedostatek kysliku nas nuti zastavit se na chvili kazdych 50 metru a nabrat dech. Nahore u stupy jsme odmeneni krasnym vyhledem na monasterii a na zasnezene hory ktere rysuji vsude okolo nas. Barevne praporky se trepotaji ve vetru a tise septaji motlitby co jsou na nich napsane. Vidime ze monasterie je kolem dokola obehnana zdi s dalsi vstupni branou kde kontroluji listky, ale ani nelitujeme ze se tam nepodivame. Uprostred monasterie staly donedavna tri tibetske chramy, ted tu stoji pouze dva a uprostred mezi nimi strasi leseni s nove budovanym cinskym chramem. Dalsi misto ktere bylo kdysi hezke a ted je z nej poutova atrakce.
16.4. Cesta se otevrela a vydavame se smerem do Deqinu. Duvod uzavreni cesty je ze ji prebudovavaji na ctyrproudou dalnici. Je to celkem pochopitelne, jednak puvodni silnice jeste neni ani dostavena az do konce a uz zacina dosluhovat. Vetsina cesty je vyhloubena na strmem srazu a casto se borti krajnice nebo naopak se na ni sype zemina zvrchu, asfalt je na nekterych castech luxus a auta se prodiraji rozjezdenou hlinou s hromadami balvanu. Na spouste mist je silnice tak uzka, ze se na ni nemohou vozidla vyhnout a tvori se zacpy. Fakt ze je cesta prujezdna jen kazde ctyri dny doprave neulehcuje a riti se tudy stovky kamionu se zasobami a zbozim do 200 kilometru vzdaleneho Deqinu, odtud je to uz jen 80km do Tibetu.
Nejdrive dlouho stoupame a predjizdime tezce nalozene loudajici se kamiony. Krajina okolo se pomalu meni a cim jsme vys, tim vic se nam otevira pohled na okolni pohori tycici se do takove vyse, ze jsou celorocne pokryta snehem. Kdyz se dostavame do nejvyssiho bodu cesty, stavime auto a jdeme se poradne rozhlednout. Nohy se nam bori do hlubokeho snehu, z ust nam vychazi oblaka pary a z tyrkysove modre oblohy nas oslepuje silne slunce. K veceru prijizdime do Deqinu, ale jeste pred mestem musime jeste hodinu cekat protoze se sesunula hlina a zasypala silnici. Par kilometru dal stavime ve Feilai'S, male hotelove vesnicce, ze ktere je vyhled na pohori Meili Xue Shan s dosud nezdolanou horou Kawa Karpo. V 1991 se jeji 6740 vysoky vrchol pokusila slezt cinsko-japonsko-tibetska expedice, ale vsech 17 horolezcu zahynulo ve snehove bouri.
17.4. Rano si privstavame a uzivame si pohled na Meili Xue Shan, ktere se barvi do zlatoruda zari vychazejiciho slunce. Potom se vydavame na sestup do udoli do vesnicky Xidang asi 800 metru hluboko pod nami. Cesta nam trva asi 6 hodin a z neustale klesani nas boli kolena. Konecne stojime na prahu udoli reky Lancang a na druhem brehu se zelenaji pole a belaji velke tibetske budovy. U mostu nas vita stado horskych koz a od Xidangu uz nas deli jen 30 minut chuze. V hostelu se snazime objednat si slany tibetsky caj s jacim maslem, ale nedari se nam to a tak padame unavou do postele a v mziku se nam zaviraji oci. Spime krasnych, dlouhych 14 hodin.
18.4. Ceka nas dalsi putovani. Nas cil je vesnicka Yubeng lezici u paty Kawa Karpo. Abychom se tam dostali, musime z Xidangu vystoupat do horskeho pasu ve vysce 3800 metru, coz je prevyseni o 1200 metru. Cestou si u horkych pramenu davame vydatnou snidani, opet se snazime objednat si maselny caj, ktery ma byt vyborny energeticky napoj, ale opet bez uspechu. Vystup k pasu je takrka nelidsky. Ze vcera necitime nohy a pesina stoupa a stoupa. Kousek pod vrcholem se brodime blatem a snehem a se uhel zmenil asi na 40 stupnu. Stoji to ale za to, cesta se nakonec narovna a vede po rovinou mezi stromy mezi kterymi jsou rozvesene barevne motlitebni faborky. Po chvili se pred nami otevre vyhled a pred nami se tyci obrovska Kawa Karpo.
Davame si chvili na vydechnuti a pak jeste musime sestoupat 600 metru do Yubangu pod nami, ale dolu to jde mnohem snaze nez nahoru. Par chvil pred setmenim dorazime do Yubangu, male tibetske vesnici v udoli pod Meili Xue Shan. Malebna vesnice se deli na dve casti, Horni a Dolni Yubang a z obou je nadherny vyhled na hory a strane vsude okolo. Drive se tu turiste ubytovavali a jedli za par yuanu primo doma u lidi z vesnice, jinak se asi dve stovky vesnicanu, co tu bydli, zivili prevazne sberem vzacnych hub pouzitelnych pro cinskou medicinu. Ted tu ale vyrostla spousta guesthousu, ackoliv vetsina je zavrena, stejne jako obchody ve vesnici. Diky narocnosti se spojenim do Deqinu se sem dostane jen par turistu, az bude silnice hotova, bude tu asi pekne zivo.
19.4. Delame si maly vylet k posvatnemu vodopadu, cesta stoupa jen trochu ale i tak pekne citime ztuhle nohy a unavu z dvou predchozich dnu. Potkavame nase zname z Feilai'S, holku z Taiwanu s jeji cinskou kamaradkou a dohadujeme se, ze s spolecne pujdeme smerem na Xidang, oklikou udolim reky Yubeng. Na cestu si bereme pruvodce, cesta je pry slozita a nebezpecna tak uvidime.
20.-21.4. Mame sraz s holkama v jejich hostelu. Dostava se nam prave tibetske snidane, vyborny slany caj s mastnym skraloupem jaciho masla (konecne!!) a obrovsky napareny knedlik. Radujeme se ze jsme si zvolili tuto cestu. Vede nadhernym udolim s divodkou rekou pramenici v horach. Jedna cast cesty vede uzkou pesinou, zleva mame maly potucek a napravo v hlubine pod nami huci vodni zivel. Po dlouhych peti hodinach prichazime do vesnice Ninong kde jsme chteli s julii prespat, ale i po hodine cekani pred domem kde je pry hostel se nikdo neobjevil, tak jsme vyzebrali horkou vodu, zalevame obri cinske polevky a vydavame se dal do Xidangu. Zde potkavame ctyri kluky z Izraele, vecer travime u piva a kecame o cestovani a zivote. Babicka z hostelu je rada ze nas zase vidi, a vita nas slanym cajem ktery s radosti prijimame. Dalsi den prsi, travime ho v hostelu s izraelskyma klukama a sbirame sily.
22.-23.4. Rekli jsme si ze cele kolecko z Feilai'S zvladneme pesky, takze hned jak prestalo prset vydavame se na vystup. Jakmile jsme dosli k rece, zacalo zase krapat, ale uz se nam nechce zpatky takze pokracujeme ve vystupu. Zacina prset cim dal vic tak pridavame do kroku a letime jak rakety. Tentokrat jsme nahore za neuveritelne 4 hodiny, cely zmaceni vtrhavame do hotelu, sundavame mokre hadry a jdeme se ohrat k hrnci s horkymi uhliky. Potkavame zde dve holky z Ciny, ktere maji namireno zpet do Shangrila 24. kdy je opet otevrena silnice, pojedeme spolecne a mame o starost mene. 23. se presouvame do Deqinu kde jsme zjistili ze se silnice otevre jeste dnes vecer, jasame ze nebudeme muset cekat a nudit se v sedivem Deqinu. Navic uz nekolik dni temer bez prestani prsi. Slavime u horkeho kotliku, tradicniho cinskeho pokrmu kdy se vsechny suroviny vari v horkem bujonu primo na stole ve specialni nadobe, ktera ma uvnitr horke uhliky. Potom jeste cekame ve zvetsujici se fronte vozidel nez se zvedne zavora.
Za deste ktery se pomalu meni ve snih vyrazime na cestu. Ridic naseho jeepu jede pekne pomalu a opatrne, coz nas celkem uklidnuje, kdyby jsme dostali smyk zritime se do cerne hlubiny ktera je pod nami. Hlinena cesta se na mnozstvi mist zmenila v bahnite koupaliste a je plna kamenu a stromu ktere se zritily ze strane nad nami. Zaciname byt radi ze jsme se na cestu vydali terenakem a ne obycejnym minivanem. V jeden moment nas prejizdi silenou rychlosti autobus a za chvili ho potkavame ve zatacce s cumakem ve snehu. Zacinam chapat co jsem cetl drive, a to ze silnice ve vyskych cinskych horach nejsou uplne bezpecne a cesta je narocna. Cesta vyhloubena do strane se po dlouhem desti bori a na spouste mist je krajnice oddelena pruhem pasky aby na ni nekdo nevjel a nezritil se dolu. V jeden moment prijizdime k zavore, z nejakeho duvodu neotevreli cestu z druhe strany. Nastesti mame ale terenak tak zvedame zavoru a ridic objizdi oranici bagr ktery blokuje cestu. Nekdy okolo pulnoci, asi 50 kilometru pred Shangrila se pred nami uprostred cesty vynoril kamion, hluboko zapadly do blata. Nas ridic je blazen, necha nas vystoupit a objizdi kamion po zbytku cesty do ktereho se nase auto vejde jen tak tak. Krajnice nevypada dvakrat pevne tak si z auta bereme aspon fotak, kdyby se i s casti silnice zritilo. Nastesti to ale proslo a pokracujeme dal, pritom mijime nekolikakilometrovou frontu kamionu cekajicich v mrazu az se cesta uvolni. Posledni prekazka na nas ceka na hranici mesta, cesta je zasypana hroudou hliny a kameni aby tudy nikdo neprojel, mimochodem nechapu jak se na cestu dostaly ty kamiony, mozna po nehode zasypali cestu aby uz tam nikdo dalsi nevjizdel. Prekazka nas ale nezastavi, ridic otaci a sjizdi s nami stran na dalsi silnici, ktera je par metru pod nami. Jsou asi dve hodiny rano a jsme zpatky v Shangrila, to byl ale vylet!
No comments:
Post a Comment