31.1.2553 / Ulet na sever, cast 2.

22.1. Chteli jsme puvodne vyrazit dal, ale u Ampy jsme potkali izraelce Ronina. Je s nim docela prijemny pokec tak spolecne objizdime vesnice kmenu Lahu a Shan, ktere jsou v okoli az nas zastavi vojaci kteri uz nas dal nechteji pustit. Vecer se vydavame na cestu do provincniho mesta Mae Hong So. Na motorkach splhame do kopcu a zase uhanime dolu a uzivame si panorama. V Mae Hong Son mame levny hostel za 150, navic hned v centru u jezera. Prave tu probiha zimni festival....
Prochazime ulickou lemovanou stanky precpane vselijakymi dobrotami, v nekterych probihaji nejruznejsi workshopy jako vyroba rohozi a kosu z bambusu, priprava ruznych jidel, strelba na terc nebo propagace uspornych zarovek. Po detskem turnaji v thai boxu kde jsme potkali uprchliky z Barmy se silenou anglictinou kterou se naucili ze slovniku se jdeme podivat na miss Mae Hong Son a nakonec jsme svedky zapasu v tradicnim thajskem fotbalo-hakisu kde hraci hazeji pri kopani mice salta. Nabity vecer.


23.1.Pichli jsme prstem do mapy a jedeme obhlednout vesnicky nedaleko MHS. Asfaltka se pomalu meni v prasnou drkocavou cestu ktera se zda stale prikrejsi. Je tu takova spousta bileho prachu ze si pripadam jako jezdec v poustnim zavodu Rally Paris Dakar. Chvilemi premyslime jestli to nevzdat, kazdou chvili uz ale musime byt nahore tak pokracujeme dal. Konecne jsme nahore. Abychom dosahli vesnice, musime jeste nekolik kilometru dal a tak skaceme po hrbolech zase z kopce dolu. Vycerpani dosahneme vesnice a rucicka ukazujici hladinu paliva se nebezpecne blizi cervenemu poli. Zkousime sehnat trochu benzinu, ale posunky se dozvidame ze nejblizsi benzinka je v MHS, takze se kodrcame zase zpatky prez vrsek vysoke hory a modlime se at neskysneme nekde v puli. Stavime jeste na prochazku po naucne stezce v narodnim parku. Dozvidame se neco o nejruznejsich stromech co tu rostou, gigantickych lijanach co po nich splhaji a po kamenech skaceme prez potok a vodopady. Zpatky v Mae Hong Son (diky, dojeli jsme:) potkavame Morgana se kterym se zname z Mae Lany, jdeme na veceri a kecame.

24.1. Ranni trh v MHS je skvely, okukujeme stanky plne zeleniny a nejruznejsich ingredienci, obleceni a tradicnich sarongu, kusu batikovane latky s nadhernymi kvetinovymi vzory, ktere se daji pouzit jako sukne, satek nebo jakkoliv jinak jak se cloveku zamane. Snidame podivnou specialitu, bochanky z tofu zamichane spolu s nudlemi do sojoveho pudingu a tesime se az budeme zpatky doma a budeme to zkouset uvarit.
Opet usedame na pretizenou motorku a ritime se k dalsimu cili, vesnicce Mae Suya. Projizdeli jsme okolo na ceste do MHS a vypadalo to tu moc hezky. Zkousime najit nejake ubytovani ve vesnici, ale bez uspechu, tak vyrazime do Wilderness Lodge - gueshousu nedaleko odtud. Mame stesti, 7 let tu bylo zavreno, ale ted se tu o malou usedlost s nekolika bungalovy stara madar Peter spolu s Lahu Chauem a Narou. Znovu otevrel pred 2 mesici a zkousi tu vybudovat biodynamickou farmu se zahradou a nekolika kravami a drubezi. Provadi nas po zahrade, vysvetluje nam jak pecuje o pudu aby si udrzela v suchem obdobi vlhkost a nadava na zemedelske zpusoby mistnich kmenu, ktere ze zeme jen vycerpaji veskere ziviny a kdyz uz je puda slaba a nic na ni neroste tak ji jeste znovu spali a tim jen podporuji jeji korozi a degeneraci. Je tu spousta prace a nam se to zda jako dobra myslenka, tak jsme se rozhodli par dni zustat a prilozit ruku k dilu. Na praci je nas tu vic, vcera v noci jeste dorazil par z Kanady. Anna a Nikolas, velky urostly kluk s reckymi predky co vypada jak bojovnik z bajne Sparty, jsou jeste zapalenejsi nez my.


26.1. S Julii otrhavame odumirajici listy z bananovych palem a kacime mrtve stromy. To vsechno pak vrsime ke korenum zivych stromu nebo na casti zahrady. Pomuze to pude udrzet si vlhkost, uchrani ji to pred sluncem a nakonec se to rozlozi a doda potrebne ziviny. Vecer jsme chteli stravit opet v Mae Lana, kazde utery tam probiha slavnost a ritual, sejde se cela vesnice a mnich hraje na podivny instrument s nekolika gongy, strhla se ale pekna bourka a nam se nechce splhat serpentynami po mokre silnici tak radsi zustavame kde jsme. U hrejiveho ohne a hrnce citroneloveho caje si povidame o kompostu a zahrade.




27.1. Stavaji se z nas experti na peci obanany, pokracujeme s dalsimi stromy a kdyz je hotovo, pomahame se stavbou prehrady ktera poskytne dalsi vodni zdroj na zavlazovani zahrady. Vecer nam Peter rika ze v Lahu vesnici kde ziji Chau a Nara vyhaneji duchy nebo cosi a mame se jit podivat. Nejdriv jdeme na navstevu k Chaovi a Nare a ti nam neustale dolevaji sklenice s cajem a koralkou z lici (mnam!). Dum je tradicni drevena chatrc s ohnistem uvnitr, sedime jeste s mamou Nary, detmi a dalsimi pribuznymi. Zaciname si myslet ze duchove byli jen zaminka na pozvani na whisky. Pak se dozvidame ze uz je po ritualu a presouvame se do dalsiho domu. Uprostred mistnosti plne muzskych z vesnice jsme pohosteni ryzi se slaninou ve vyvaru a potom otec Nary vytahuje tradicni nastroj - tykev, ze ktere couha nekolik bambusovych trubek, prsty ucpava otvory a foukanim vyluzuje hypnotickou melodii. Jeste ze jsme s sebou vzali mptrojku, mame super ulovek. Rozdavame cigara a nechame se unaset sladkymi tony.


28.1. Na dopolednim briefingu Peter vytycl plany na kterych je potreba zapracovat a my pak jdeme pecovat o mangove stromy, ktere je potreba okopat a zahazet kompostem. Vecer jdeme s Julii na nakup do vesnice kde jsme byli vcera, davame si jeste polivku a pifko a zkousime kecat s zenskymi v kramku. Najednou stavi vedle nas motorka se dvema farangy, ze kterych se vyklubali cesi Richard a Eva od Karlovych Varu. Jaka to nadhera moct si pokecat s nekym cesky, navic po takove dobe.


29.1. Makame na zahrade a behem dne dorazi vic a vic lidi. Vecer se vsichni schazeji u ohne, neni tu elektrina, takze kdyz se setmi vsichni se shromazdi okolo plamenu. Je tu pekne zivo a zive se diskutuje o vsech moznych tematech. Spolecne s Julii sedime s Chau a Narou a davame dohromady maly Lahu slovnicek a jsme radi ze mame nove pratele.

31.1. Je cas vyrazit zase dal, nemame ale moc chut. Ve Wilderness Lodge jakoby se zastavil cas a nechce se nam rozejit se se skvelimi lidmi, ktere jsme zrovna potkali. Davame Nare jeden ze sarongu co jsme si koupili a na oplatku Julie dostava rucne sitou tasku ve stylu Lahu co Nara vyrobila a ja talisman na krk.



Cestovani skrze pohori na severu Thajska bylo nadherne. Jeste stale jsme plni pocitu, ktere v nas tento kratky usek nasi cesty zanechal. Tezko verit ze clovek muze najit pratele i mezi lidmi se kterymi nema zadny spolecny jazyk a je to pratelstvi, ktere citi z hlubokeho nitra srdce. Mista ktera jsme tu navstivili byla z nejhezcich co jsme doposud videli, tezko popsat ten mir co se uvnitr cloveka rozprostre kdyz sedi, hledi do udoli za kterym se rysuji hory a cloveku se honi hlavou pribehy vsech lidi co tu ziji. Tihle lide nemaji velke domy a nablyskana auta, tvrde pracuji nekdy i kazdy den bez vikendu a dovolene, penize ktere vydelaji jsou jen na preziti a maximalne kdyz to jde dobre tak si koupi vsudypritomny skutr Honda aby se mohli pohybovat z vesnice do vesnice. To je casto limit jejich teritoria, spousta lidi se ani nepodiva za jeho hranici do mesta a stravi cely zivot na jednom miste. Nemluve o cestovani do jinych zemi, cena letenky je pro mistni astronomicky vysoka, mohlo by to byt asi jako pro nas cesta na mesic. Ale presto jsou zdejsi lide stastni, mozna stastnejsi nez my lide z mest, nemusi se bat sve velke majetky. Maji svuj dum, svoji vesnici, svoji rodinu a svuj kmen a to jim staci aby meli na tvari usmev a ne zamracenou zakabonenou tvar kterych jsou u nas plna mesta.

Dost reci, skaceme na motorku, zaprasenou ji po 17 dennim vyletu vracime v pujcovne v Pai a ted hura dal, do Kambodze, zjistit jak si lide ziji tam.