28.2./ Cambodia

2.2. Z Bangkoku jedeme busem do mesta Trat. Prijizdime uprostred noci, takze stavime stan na pohodlnem travniku co lemuje zastavku.

3.2. Rano minivanem na hranici. Nase batohy hned z kufru konci ve voziku ktery se vydava smerem k hranicni care - bereme si je zpatky jinak budeme muset platit navic za servis. U zdravotni kontroly se k nam natlacili dva chlapici a chteji nam pomoct s vizem, ale karticku si umime vyplnit sami takze je posilame do haje a setrime dalsi dolary. 2:0 :) V roughguide pisou ze si mame dat pozor na viza ktera stoji 20$, ale na hranici casto chteji 30$. Z okynka na nas volaji 1200B coz dokonce odpovida castce vetsi nez 30$. Rikame ze jim zaplatime jen kdyz nam vystavi uctenku...
Uniformovana celnice se na nas zubi a odpovida ze uctenky nemaji, jestli mame nejake namitky muzeme jet zpatky do Bangkoku a okynko se zavira. Hadame se s nimi asi 20 min a nevypada to ze bychom se blizili k normalni cene. Cele to sleduje jeden chlapik stojici opodal. Rika, ze s celniky promluvi a muzeme mit viza za 1000B (porad vic nez skutecna cena). Ptame se co za to - na oplatku pojedeme jeho taxikem. Je to z blata do louze, ale lepsi reseni nemame, hlavne dat penize nekomu jinemu nez tem hyenam, i kdyz je to stejne asi jedna parta. Cesta 12 km taxikem stoji 300B - je to taky docela palka a navic jeste musime platit za prekroceni mostu. Na tyhle triky jsme kratci tak jen tise skripeme zuby. Taxikar se nas jeste pokousi nacpat nekam do hotelu, smenit nam nekde penize nebo nas odvezt nekam na jidlo a skasnout provizi, ale trvame na tom at nas jen hodi na molo. Pote co ho o to zadame asi podesate to udela. Hned u mola mame guesthouse za 100B v hezkem drevenem dome kde padame znaveni a spime az do odpoledne. Vecer se motame po meste a jsme prekvapeni jak jsou vsichni mili, clovek jde po ulici a neustale se na nej nekdo smeje a zdravi ho. Po setmeni cele mesto upada do tmy, poulicni osvetleni tu temer zadne neni a tak ulici osvetluji jen male kramky a mihotajici svetla projizdejicich skutru. Na promenade u reky jeste kecame s pani od jednoho kramku a rozdavame zbytek burmskych cigar co mame jeste z hor.

4.2. Busem do Sihanoukville, uspesne se branime megautoku taxikaru a tuktuku a hledame misto odkud jezdi spoje do mestecka Kampot. Nakonec se musime zeptat v lekarne, na ostatnich mistech nam chteli vzdy objednat tuktuk nejakeho jejich znameho (zase ty provize). Zjistujeme ze busy jezdi jen rano, ale da se jeste jet taxikem a Julie mistrovsky ukecava cenu z 8$ na 6$. Pred odjezdem (taxikar jeste musi sehnat dalsi pasazery a naplnit si auto) rychle jeste zkoumame mistni trh, kde je o hodne vetsi chaos nez v Thajsku. Vlastne v cele Kambodzi je o hodne vetsi chaos nez v Thajsku, doslova.... V taxiku nas jede 7. Na zadni sedacce standartniho osobaku sedime 4 kdyz nepocitam dite co sedi na kline jedne pani, spolujezdec je na sedacce sam jen diky tomu ze plati za dva a na miste ridice se mackaji dva - taxikar a vedle nej jeste jedna pasazerka! Za neustaleho troubeni se ritime krajinou a vselijak klickujeme mezi skutry a kravami.

5.2. Kampot je male mestecko s linou atmosferou. Z brehu reky Teuk Chkou, ktera tudy proteka lze pozorovat horu Bokor a vrsky narodniho parku, kam se k nasemu zklamani lze vypravit jen s pruvodcem. Nechceme se po horach motat jako clenove organizovane skupiny tak si to budeme muset nechat ujit. Kdyz se otocime na druhou stranu, muzeme se bavit pohledem na rusnou krizovatku u stareho mostu a pozorovat ten mumraj kdy se vsechny dopravni prostredky navzajem chaoticky vyhybaji. Nejsou tu skoro zadna auta, (pokud tu nejake uz je, vetsinou je to nalesteny terenak Lexus, ktery se s hlasitym troubenim riti prostredkem silnice a vsichni musi z cesty) misto nich ulicemi projizdi spousty jidnich kol a skutru v nejruznejsim stavu a s nejneuveritelnejsimi naklady a pocty pasazeru. Nejvice jich clovek potka pred mistnim trzistem divokou zmeti lidi, vuni, pachu a barev v labyrintu uzkych ulicek nacpanym pod nizkou strechu z vlniteho plechu. Na sever od mesta se da najit pekne misto na koupani v siroke klidne rece se slanou vodou. Kdyz se vydame na jih, projizdime mezi vesnicemi a solnymi poli rozsetymi po nekonecne planine. Pripadame si jak v jinem svete, tempo a styl v jakem tu zivot ubyha je nesrovnatelny s tim co jsme doposud videli.

6-15.2. Kampot si nas ziskal, zustali jsme tu nakonec asi 10 dni. Na skutru prozkoumavame okoli, nedaleke primorske mestecko Kep, kde si davame veceri na krabim trhu - cerstve grilovane sepie s velkou rybou a excelentni omackou z citronu a cerneho pepre z mistnich peprovych plantazi svetoznamych  pro svou kvalitu. Z restaurace mame vyhled na slunce zapadajici do more mezi ostrovy nekde ve Vietnamu, vetsi romanticky kyc uz  si ani nemuzeme prat. Vydavame se do vice ci mene vzdalenych starobylych chramu ukrytych v srdcich jeskyn kde nam detsti pruvodci ukazuji na kusy skal pripominajici tuhle slony a tamhle jestery a dalsi zvirata. Vyschlou krajinou klickujeme po deravych hrbolatych cestach stale dal a dal a tmave rudy prach ktery se za nami zveda v nas vyvolava pocit ze jsme nekde v Africe. Kambodza se radi mezi nejchudsi zeme sveta (prumerny rocni prijem je okolo 500$) a tak ten pocit jen podtrhava vsudypritomna chudoba. Zivot na venkove je tu na uplne jine urovni nez jsme zvykli vidat. Zivot v Evrope mi cim dal vic pripada jako zivot v obrovske bubline. Giganticka nakupni centra s dvaceti druhy peciva, kavy, taliru, posteli, televizi a kazdeho dalsiho zbozi, cerstve maso, cista pitna voda z kohoutku dokonce i na splachovani zachoda. Tady nic takoveho neni, neni tu ani zmrzlina a napoje chladi ve velkych boxech pomoci nasekaneho ledu ktery kazdy den neustale rozvazi nakladni auta po cele zemi, na televizi se lidi chodi divat do hospody ktera se vecer naplni jako kino.
Jednoho dne ve spinave chaoticke dire zvane Kampong Trach potkavame kambodzana Lao. Umi dobre francouzsky, zveme ho na dzus z cukrove trtiny a on nam vypravi o zivote v Kambodzi. Korupci kdy policiste musi vybirat pod jakoukoliv zaminkou pokuty a pulku odevzdavat svemu sefovi. O tom jak kdyz nekdo nekoho na silnici srazi nebo zabije, staci dat rodine 3000$ a je po problemu. Vypravi ze kdyz ma clovek nehodu, prvni vec co musi udelat je vyndat klicky z motorky a drzet se ji neustale jako kliste, jinak mu ji policisti pomalu rozkradou, nejdriv motor, pak kola, svetla... O chudobe kdy je spousta lidi odkazana sama na sebe pote, co jim vsechny pribuzne povrazdili Rudi Kmerove (v zemi kde neexistuje zadny socialni system je rodiny nesmirne dulezita). O Cine, ktera zde spousti podpurne programy aby i chude deti mohly chodit do skoly a o cinskych skolach kde se deti nauci cinsky a budou mit sanci na budoucnost lepsi nez se pect cely den na slunci na solnych plantazich nebo si ohybat zada na ryzovych polich. I prez to vsechno ale lide vypadaji spokojene, bose deti pobihaji okolo, dospeli sedi u cesty a debatuji buh vi o cem a vsichni se nejak protloukaji svym osudem.

15.2. Hlavni mesto Phnom Penh je jako kazde jine velkem esto. Je tu nekolik velkych trzist - k nasi smule zavrenych kvuli cinskemu novemu roku. Ulice jsou rusnejsi nez jsme byli zvykli z Kampotu, ale staci jen cas od casu odbyt par taxikaru docela to tu jde.

16.2. Do Phnom Penhu jsme prijeli hlavne kvuli muzeu S-21. Muzeu o tom, co se v Kambodzi stalo s sedmdesatych letech kdy zemi ovladli Rudi Kmerove, kteri v ramci komunistickych idei nasilne premistili lidi z mest na venkov a behem sve vlady povrazdili a umucili temer ctvrtinu populace Kambodzi. Budova muzea tehdy slouzila jako prevychovne vezeni a likvidacni tabor. V jedne z budov jsou vystavene stovky fotoportretu obeti z dukldnych archivu Rudych Kmeru. V jejich ocich lze cist vsechno mozne od hnevu a rezignace az po nepochopeni a zmatek. Jsou tu fotky muzu, zen i deti. Je to sila, cloveku se svira hrdlo kdyz si je vsechny prohlizi.

20.2. Prijizdime do mesta Batambang. Je to male klidne mesto, lide jsou tu zas pratelstejsi, usmevavejsi a sehnali jsme hotel za 3$ na strategickem miste hned u trhu tak se nam tu libi.

21.-25.2. Nahodili jsme opet liny mod, rano obvykle sezeneme neco ke snidani a pak se schovame v hotelu do naseho pokoje s obrovskym vetrakem. Je obdobi horka a prez odpoledne je takovy parak ze se stejne nic jineho delat neda. Kdyz vedro okolo 3-4 hodiny polevi, jdeme na prochazku po meste, sledujeme okolni zivot a koukame kde se co deje. Puvodne jsme chteli pujcit motorku a jet na pruzkum okoli a chramu Wat Banan stojiciho na vrsku hory, ale prez vsechna doporuceni jsme to zazevlili a schovavame si energii na chramy v Angkor Wat.
Jednoho vecera jsme zase dostali peknou lekci. Po obdhlidce jednoho chramu ve meste sedime ve stinu a pridali se k nam tri studenti ve veku asi 20-25let. Povidame si a oni se ptaji kde jsme byli, kam pojedeme a podobne. Vypravime a odpovidame, ze po Battambangu samozrejme pojedeme na Angkor Wat. Krome povzdechnuti, ze oni takzhle cestovat nemuzou se dozvidame dalsi fakt ktery nam vyrazil dech, a to sice, ze oni Angkor Wat na vlastni oci neznaji, nemuzou si navstevu nejznamejsi kulturni pamatky v jejich zemi dovolit. I prez to, ze je vstupne pro kambodzany zdarma, nemaji dost penez na autobus do Siam Reap, na hotel a na jidlo na cely vylet. Zacina se nam delat knedlik v krku a oni pokracuji. Vsichni pochazi z venkova, do Battambangu prisli studovat skolu ktera je zdrama a kde je dobra vyuka anglictiny. Az dostuduji, vsichni tri se chteji stat uciteli a pomoct Kambodzi trochu se postavit na nohy (takhle uvedomele to muze znit trochu banalne, ve skutecnosti to ale vubec banalni neni a prekvapilo nas to). Bydli zde spolecne s mnichy v monasterii, nemusi platit za ubytovani, jen pomahaji s uklidem chramu. Z domova jim posilaji penize na obleceni, ucebnice a pomucky do skoly, dal penize vystaci asi na dve jidla denne, vic si jejich rodiny nemohou dovolit. Potom je zajima jaky je nas rozpocet. Nam je trapne rict skutecnou castku 30$ pro nas oba na den a nakonec lzeme a rikame sumu ktera je nizsi. Pak si jeste dlouho povidame az s nami zustal jen jeden student. Zveme Kampera na veceri a zabere nam asi 5 minut premlouvani nez se s nami vyda do mesta.

25-28.2. Siam Reap - mesto preplnene turisty slouzici jako predsunuta zakladna pro pruzkum Angkor Wat, vsudy spousty tuktuku, kramku se suvenyry, baru, restauraci a minimarketu ktere jinde v Kambodzi temer nejsou. Da se tu dokonce sehant i zmrzlina. Za vsechno se tu plati vic nez na jinych mistech v Kambodzi (i kdyz teda my shanime sikovne ubytovnu za 1$ na hlavu :). Pujcujeme kola a behem tri dnu objizdime neuveritelne rozlehly historicky chramovy komplex Angkor Wat.

Nevim jak vsechno co jsem napsal o Kambodzi vyzni kdyz si to nekdo precte. Myslim ze se tu da cestovat nekolika zpusoby. Pokud zde clovek cestuje s otevrenyma ocima a nezustava jen na mistech urcenych pro turisty, muze se naucit hodne o hodnote veci a zivote vubec. Pro me osobne to byla celkem lekce, doposud urcite nejchudsi zeme ve ktere jsem kdy byl. Vsude tu vladne chaos a neporadek o neco vetsi nez vsude jinde, ale neni se ceho bat, lidi jsou opravdu super, jsou mili, symaticti a na rozdil od ostatnich zemi neokradaji a nechteji od turistu silene nadsazene ceny za jidlo a ostatni nakupy (samozrejme az na par vyjimek potvrzujicich pravidlo).

Btw: Sorry, tentokrat zadne fotky, mame je vypalene na DVD a je celkem problem sehnat kavarnu kde se da precist, doplnim je az pozdeji