V Chiang Mai jsme si koupili mapu severozapadni hranice s Myamarem (ex-Burmou) a maly stan, na hranici s Myamarem si prodluzujeme viza, v Pai jsme si pujcili skutr a vyrazime hornatou krajinou smerem k mestu Mae Hong Son. Provincie na severu jsou plne "hill-tribe people" - horskych kmenu, ktere jsem kdysi prisly z Tibetu, Ciny, Laosu, Barmy ... nebo sem byly presunuty z nejruznejsich casti Thajska. V soucasnosti tu zije asi deset ruznych kmenu citajicich na 800.000 lidi v 3500 malych ci vetsich vesnickach. Vetsina z nich jsou animisti - veri v duchy prebyvajici v prirode okolo nich a u starych stromu, domu a cest do vesnice lze nalezt male domecky slouzici jako pribytky pro duchy nebo obrazce spletene z bambusu, ktere tam zbyly po samanskych ritualech. Bambusove obrazce na domech a vchodech do vesnice znemoznuji duchum pristup dovnitr a aby toho nebylo dost, z kazdeho jidla dostavaji kousek aby neskodili, ale naopak strezili stesti lidi z vesnice. Zivi se pestovanim ryze, kukurice, kavy, lovem, prodejem rucne tkanych latek, prehozu, kroju a tasek pestrych barev s tradicnimi vzory typickymi pro kazdy kmen. Cela vesnice zije dohromady. Jedi spolecne, kdyz nekdo stavi dum, cela vesnice pomaha se stavbou, kdyz nekdo umre, vsichni truchli (coz vice-mene znamena ze piji ryzovou whisky). Krasne to vystihuje slovo "Ban", znamena "dum" a take znamena "vesnice". Mezi moji vesnici a mym domem neni rozdil, protoze jsou jedno. Muj dum je tvuj dum.16.1.2253 Frcime na motorce a kousek pred mesteckem Soppong stavime v guesthousu s nekolika bungalovy zeptat se, kolik by chteli za to, ze si tam postavime stan. Neni tu ani noha, vita nas jen kocour. Chvili premyslime co dal, nakonec stavime stan na brehu naproti a squatujeme opustenou kuchyn (hlad je silnejsi nez my) a smazime si nudle se zeleninou co jsme si vezli v batohu. Povidame si ve svetle lampy a pak si jdeme rozdelat ohen vedle stanu at se trochu zahrejeme. Jsme trochu vys a v noci je celkem kosa.
17.1.Opet zneuzivame kuchyn a varime si ranni kavu. Objevji se domaci a vubec nejsou rozlobenni, ze tu nekdo je. Nechavame na stole par kacek za kafe a vyrazime do Soppongu. Na trhu nakupujeme suroviny a ziskavame spoustu uzitecnych a zajimvych informaci o tom jak to tu chodi od Sayana - bileho jihoafricana, ktery zije v Thajsku 6 let a za zenu ma uprchlici z Barmy. Ubytovavame se v Cave Lodge v Ban Than vesnici o par km dal na sever a stavime stan. Dohadujeme si trek po horach s pruvodcem a pak jdeme obhlednout okoli a Than Lot - gigantickou jeskyni se spoustou ptaku uvnitr.
18.1.Na trek je nas pet a dva pruvodci, pujdeme do Ban Eyla, vesnice kmene Lahu, tam prespime a cestou zpet se jeste stavime v dalsi visce kmene Karen (mimochodem Karen jsou jedna z minorit krute pronasledovanych a utlacovanych vojenskym rezimem v Myamaru, velke procento uprchliku je z tohoto kmene). Kracime lesem nahoru a dolu po strmych stranich a nase pruvodkyne Pat se cas od casu zastavi a vypravi nam o korincich a bylinach co potkavame a k cemu je zde pouzivaji v medicine a kuchyni. K veceru jsme v cili, male vesnicce o dvou desitkach domu. Lahu jsou sympaticti a pratelsti a deti nas zvedave okukuji. Rozdavame papir, voskovky a sojove mleko co jsme prinesli a blbneme s deckama. Po veceri dostavame "tradicni Lahu masaz". To je docela legrace, zenske z vesnice nam neumele masiruji nohy a zada, pritom prez nas skacou a lezou deti a vsude je spousta kriku. Vime ale ze lide tu zrovna moc prijmu nemaji tak si to uzivame a radi jim za to neco davame. Spime v bambusove chatrci jednoho z obyvatel, pruzna bambusova podlaha je neuveritelne pohodlna.
19.1. Cesta zpet je vice z kopce nez do kopce, tak se nam jde mnohem snaze. Opet potkavame plno vykacenych mitin. Lide z hor si tak tvori prostor pro nova ryzova pole. Zacatkem roku vykaci kus lesa, v suchem obdobi ho spali a na popelu pak pestuji ryzi. Tu pestuji tri roky a kdyz je puda vycerpana, musi zasadit jinou plodinu jako napriklad kukurici. Kdyz uz je puda uplne bez zivin, necha se zarust divokym porostem a pocka se nekolik let. Mezitim se vymiti a vypali dalsi kus lesa a tak stale dokola. Je to ted docela problem, lide z kmenu nechapou jak tim (delaji to tak odedavna) a pouzivanim chemie a pesticidu ovlivnuji prirodu a divi se kam se podely ryby a zver. Tento zpusob je udrzitelny v malem meritku ale nyni je v horach vice a vice lidi.
20.1. Pokracujeme dal po vlastni ose a Pat nam radi cestu prez hory, diky ktere muzeme prozkoumat dal parsich vesnic. Vyrazime a jsme na ni trochu nastvani, cesta je pro nasi pretizenou motorku (2 lidi, stan, batoh a zasoba vody) moc tezka a radsi otacime. Na strme zaprasene ceste si s takovym nakladem akorat koledujeme o poradny drzkopad a nejsme si jisti jestli si to Pat uvedomovala nebo ne. Uklidnujeme se u papajoveho salatu Som Tam paliveho az nam z pusy slehaji plameny a vracime se na normalni silnici.
U odbocky k Ban Mae Lana potkavame par z Nemecka a nechavame si poradit at se tam urcite podivame. Z vesnice Ban Jabo po par kilometrech je neuveritelny vyhled na zelenou kajinu. Vesnice je plna usmevavych Lahu, starych zenskych v tradicnich satech, deti se kterymi se navzajem ucime thajsky a anglicky a my jsme stastni ze jsme tady. Jedeme se ubytovat do vesnice kmene Shan - Mae Lany do gueshousu pratelske Ampy a s ostatnimi hosty prokecavame prijemny vecer. Po dlouhe dobe mame zas nekoho rozumneho s kym si muzeme normalne popovidat, je to k podivu, ale potkat na ceste zajimave otevrene lidi neni nekdy tak lehke jak jsme si mysleli. Behem vecera v malem chramku na zahrade predcita mistni mnich mantry. Jdu spat jeste nez mnich skonci, usinam za zvuku magickeho zarikavani a zda se mi o hadovi, jeho carovne krvi a cteni budoucnosti ze snu.
21.1. Jdeme se podivat na svatbu. Je tu spousta lidu, cim vetsi dav na svatbu prijde, tim jsou odiny novomanzelu vazenejsi a o to vetsi stesti to snatku prinese. Cerstve oddany par sedi na verande obleceny do zarivych satu, spojene ruce polozene na ozdobnem polstarku pred nimi. Svatebcane jim okolo spojenych rukou obvazuji provazky s penezi az ma par okolo rukou velke bile klubko ze ktereho couhaji bankovky nejruznejsich hodnot. Podava se jednoduche obcerstveni - mandarinky, lupinky a nudlova polevka. Jdeme take poprat stesti a po tom co obvazu ruce provazkem se objvi desitka fotaku a kazdy sii chce vyfotit "farangy" (cizince) na svatbe jejich pratel.
Odpoledne prozkoumavame okoli a z vesnice trochu dal na sever je nadherny vyhled na hory a do udoli pod nami. Sedame si a cekame az se slunce ztrati za obzorem. Obloha pomalu meni barvu na temne rudou a kdyz cervena koule dosahne horizontu, vypada to jako kdyby se les vznitil a stravovaly ho zarici divoke plameny.
No comments:
Post a Comment