20.12. / Bezdomovci v Nakhon Si Thammarat

18.12. Chytame bus do Nakhnon Si Thammarat - mesta pry zapomenuteho turisty - tak jsme zvedavi co nas ceka a nemine. Ve meste je celkem rusno, po ostrovem je to docela zmena az se nam z toho toci hlava. Bydlime u stareho cinana v Thai Lee Hotelu a mame velky pokoj pro 4 za 250, nadhera. Jdeme na pivko, ale narazime na podivny zakaz, behem ruznych casti dne se nesmi prodavat alkohol takze musime cekat do peti. Potkavame skupinku mistnich a davame se do reci, moc to ale nejde, anglicky umi jen par slov. Joe nas vede na trh, provazi nas okolo a pak nekam mizi. Na dalsim trhu si davame polevku se sirokymi nudlemi, rybimi kulickami, masem, zeleninou a hrsti drcenych buraku v nasladlem bujonu. Moc dobre. Vsichni jsou tu hrozne mili, jdeme po ulici a kazdou chvili se na nas nekdo smeje nebo nas nekdo zdravi. Nevim proc, ale spousta lidi ma uprimnou radost ze jsme tady. Stojim u stanku a koukam na podivne tycinky balene v ususenem listu, jde okolo pani a kupuje mi pytlik a vysvetluje co to je. Ulet. Je videt ze sem opravdu turisticka vlna jeste nezavitala, rozdil v chovani lidi je neuveritelny.....

Potkavame znovu Joe a Mo a ti nas tahnou do zahrady s barem, ktery je ted sice zavreny, ale muzeme tu sedet a pit cosi prineseme. Postupne dorazi dalsi thajci az je jich nakonec asi deset. Zkousime konverzovat, ale jazykova bariera je neprekonatelna. Clovek se deset minut snazi o necem bavit,at uz je to cokoliv, nakonec je vzdy odpoved 'yes'. Joe nas zve na bong do temneho koutu zahrady a pak pousti na plne pecky thajske sladaky z radia a predvadi srdceryzvne choreografie jako delaji zpevaci ve videoklipech.

19.12. Nakhon si Thammarat je misto kde lze videt Nang Thalung, jednu z nejstarsich forem divadla. Pohybuje se poloprusvitnymi figurami z buvoli nebo kravi kuze a jejich stiny se objevuji na platne.

Vsechny figury ovlada jeden 'herec', ktery meni hlasy podle toho ktera postava zrovna mluvi a k tomu ho doprovazi jeden nebo vice muzikantu na jednoduche nastroje. Ve meste je dilna a muzeum jednoho z mistru Nang Thalung a za 50B muzeme videt kratke predstaveni. Lze take videt vyrobu loutek a nektere si koupit, neodolali jsme a mame krasny obraz Hanumana.

Vecer zase potkavame Joe a Mo a Mo krici: 'motobike! motobike!' a za chvili se vraci se skutrem s obrovskou sidekarou a vsichni nasedame (je nas celkem 6), ritime se mestem neznamo kam, protoze se nam nedari zeptat kam nas vezou. Nejdriv stavime na veceri a pak u nejakeho nesmyslneho baru s muzikou kam se nam moc nechce. Joe se rozhodl ze nam udela vylet po meste, veze nas k jakemusi pomniku, nejdriv davame bong a potom se nam snazi prodat tricko 'NY - fucvk you motherfucker' a nejake pletene cepice. Nenechame se zaskocit, rikame ze radsi koupime nejaka pivka at to radsi zase schova a jedeme na nakup. Evidentne nam ale chteji ukazat mistni zabavutakze nas vezou k dalsimu baru s zivou muzikou, tentokrat uz se nam nedari uniknout. Kapela hraje thajske ska-reggae a pravdepodobne nezletile servirky v minisuknich chodi dolevat sklenice kazde dve minuty. Zjistujeme ze Joe a Mo jsou po dbvou pivech uz celkem na plech. Chceme se uz pomalu vratit, tak jedeme dal. Mo zacina bloudit a nas hotel zavira za par minut, pak uz se nebude mozne dostat dovnitr protoze zaviraji branu a mynemame klic. K hotelu dorazime ctvrt hodiny po pulnoci a nemuzeme se dobusit dovnitr. Joe a Mo nam nabizi ze muzeme spat u nich, ale nejsme si uplne jisti, protoze v jedem moment mel Jo na krku nas fotak a Mirkovy cigarta v kapse, takze radsi jdeme spat na ulici. Po chvili prijede Mo a zkousi nas jeste presvedcit at jdeme s nim, nechceme, tak si leha a spi s nami.

20.12. Probouzi nas ulice plna lidi, v sest rano se tu bezi jakysi maraton. Vracime se do uz otevreneho hotelu a jdeme dospat do pohodlnych posteli.