Ze Shangrila do Deqinu aneb cesta tam a zase zpatky . . .

15.4. Dozvedeli jsme se ze cesta do Deqinu je otevrena kazde ctyri dny. Autobusem se tudy jet neda, z buhvijakeho duvodu to objizdi prez Sichuan a Tibet a cesta trva 3 dny, existuje ale reseni a to pronajmout si auto s ridicem. Pronajem auta na cestu stoji nekolikanasobek naseho denniho rozpoctu, asi 600-700 Yuanu, takze zaciname shanet dalsi lidi do vozu. Nahoda tomu chtela, ze prvni clovek ktereho jsme na ulici oslovili byla americanka Elizabeth, ktera se svym partnerem zrovna take planuji cestu do Deqinu, takze jsme se dohodli ze pojedeme spolecne. John v Cine jiz nekolik let studuje a dokaze obstojne mluvit cinsky, takze rikal ze auto sezene on. Bohuzel potkal "dobreho znameho" se kterym neco pred par lety podnikali a znamy se nabidl ze nas odveze. Cena uz nebyla tak pratelska jak jsme cekali, z rekonstruovane silnice si mistni taxikari (nebo kazdy kdo ma jeep) udelali celkem dobry byznys a nakonec nas zinkasoval 200 Yuanu za osobu, ale budiz, zitra rano vyrazime.

Historicka mesta Yunnanu a souboj s Cinou v horach

6.4. Dali ma bohatou historii, mezi 8. az 13. stoletim bylo srdcem dvou kralovstvi a v polovine 19. stoleti bylo ohniskem povstani muslimu proti cinske nadvlade. V roce 1925 bylo zniceno zemetresenim, ale pote bylo opet vystaveno v puvodnim stylu. Historicke centrum obklopene zbytky hradeb je lakadlem pro davy (hlavne) cinskych turistu, ale i tak si uchovava hezkou atmosferu pokud se clovek vyhne uplnemu centru plnemu obchodu se suvenyry a turistickymi restauracemi.

Hura do Ciny . . .

30.3. Z Oudomxai (Laos) uz mame namireno do Ciny. Zkousime se dostat na hranici stopem, ale nakladaky co nam stavi chteji castky nekolikanasobne vyssi, nez je cena za autobus. I kdyz smlouvame, nedari se nam dostat pod cenu listku, tak nakonec stavime jeden autobus.