Tisíc tureckých čajů a návrat domů

Od posledního příspěvku už uběhla spousta času, rád bych se ještě ale podělil o pár zážitků na cestě Evropou a o tom co nás čekalo doma. Rozloučili jsme se naším příjezdem do Istanbulu a zde tedy budu pokračovat.

Nekolik tvari Iranu

Taky ti dosly ziletky bratre???

Na uvod jeste par radku z Indie ....

Po ctyriceti hodinach stravenych ve vlaku prijizdime do Vasco da Gama. Spolecnost nam dela pestra paleta cestujicich. Almaty, mlady Kazach ktery se vydal do Indie spolecne se svou matkou pote co shledli v televizi reklamu “incredible India" a nakonec jsou trochu prekvapeni jak to tu ve skutecnosti vypada. Anglican co zde stravil mnoho let a diky znalosti jazyka nam sprostredkovava komunikaci s mistnimi. Indicke rodiny s detmi, dva babove v oranzovych robach s velkymi dirami v usich jimiz prochazeji kruhy nausnic a kteri se s nami deli o placky a nejruznejsi druhy pickles. Diky nasi posadce to byla tentokrat sympaticka cesta, rano se probouzime v cili, nasi posledni zastavce v Indii. Mame cely den, letadlo odleta az v noci a tak lenosime ve stinu na lavicce. K obedu se marne snazime sehnat vindaloo – pekelne palivou indickou specialitu. Po hodine behani po restauracich to vzdavame. Prestoze ma pochazet odsud, z Goa, lide v restauracich nechapave krouti hlavou a nakonec se loucime s indickou kuchyni kormou a paneerem. Zacinam pochybovat jestli ty speciality co nam indove v Evrope serviruji vubec na subkontimente skutecne existuji.

Vsude dobre, v horach nejlepe

18-23.10. Z Varanasi putujeme vlakem do New Jalpuiguri, mesta leziciho na planine ze ktere rostou kopcovite vrsky. Dal na severu, smerem k Nepalu, Sikkimu a Bhutanu postupne prechazeji v snezne hory Hymalaje vytvorene kdysi davno kdyz ostrov Indie narazil do Euroasijskeho kontimentu. Posledni hodinu nebo dve z vlaku pozorujeme koberce tmave zelenych keriku – cajove plantaze, obcas se mezi nimi objevi policka s aloevera nebo podivne palmovite ananasy. Vypadaji uplne jinak nez jak bychom si je predstavovali. Na obzoru chvilemi zahledneme rysujici se siluety hor. Nejdrive vypadaji nejasne, jako ve snu, ale cim vic se blizime, tim nabiraji skutecnejsi vzhled a vime ze nesnime. Noc travime v dormitory na nadrazi a uzivame si prekvapive klidne spani. Rano nas z dalky zdravi Kanchenjunga, bily vrchol osvetleny vychazejicim sluncem jehoz silueta se prorezava oblohou. Treti nejvyssi hora sveta, zminovana v mnoha motlitbach a ritualech, mocny kamenny Budha ukryvajici ve svem nitru mnoho tajemstvi.

Spiritualni ulet

18.9. Pomalu smerujeme k severu, dalsi zastavkou na ceste je hlavni mesto provincie Andhra Pradesh, pata nejvetsi indicka metropole – Hyderabad. Misto kde se promichava hindu populace a kultura s muslimskou, misto kde to nejvice vre kdyz jsou nejake trenice mezi indy a nasledovniky proroka Mohammeda.

V zemi tri a pul milionu bohu

1.9. Proletame nizko nad sidlistem malych domku a vystupujeme na malem letisti v Madrasu, ktery ted nazyvaji mene romantickym jmenem Chennai. Pani u pasove kontroly me nepoznava na fotce a posila me ke kolegovi, ten si me stejne jako ona minutu zkoumave prohlizi a nakonec usoudi, ze to jsem prece jen ja. Zkoumame s Julii moji asi 8 let starou fotku a toho kluka s baculatou nevinnou tvari ozdobenou bradkou take nepoznavame...

Ramadan v Malajsii a jeste neco k Cine

Tento prispevek pisu s velkym zpozdenim, vetsina momentu a pocitu ktere mi uvizly v srdci ci v hlave byly uz prehluseny nasim prijezdem do Indie, takze omluvte pokud nasleduji text pripomina spis jen soubor utrzku. V casti o Tibetu jsem toho chtel napsal mnohem vic, ale neni dostatek klidu a casu, mozna az nekdy doma. Nebo se me na to zeptejte az me potkate a ja vam muzu vypravet...

O pohostinnosti a o tom jak nas vykopli z Ciny . . .

25.7.-1.8. S Itamarem a Shir jsme si domluvili jeste jeden spolecny vylet, vyrazime tedy do Litangu kde jiste neco vymyslime. Nedaleko od nej stoji posvatna hora Genyer, shanime nejake informace, zasoby a vyrazime. S batohy na zadech vychazime z hostelu a asi po 15 vterinach nam samo od sebe stavi auto, uvnitr tibetan naznacujici ze nechce penize a at si nastoupime.

Z Mongolska do Tibetu-neTibetu . . .

15-22.6. V Ulaanbaatoru zarizujeme cinska viza, trochu mame strach jak to s nimi dopadne, se zadosti chteli spoustu papiru a vsechno v kopiich. Odevzdavame falesne rezervace letenek a hotelu v Pekingu a jsme zvedavi jak to skonci az si je pujdeme pristi tyden vyzvednout. Jestli to nevyjde, bude maler, protoze nam propadnou mongolska a na prodlouzeni uz bude pozde. Navrch jsme slyseli ze jsou nejake diplomaticke trenice mezi Cinou a Francii a to nas take dvakrat neuklidnuje.

Nekonecna prazdnota - Mongolsko

26.5. Prekracujeme hranici do Mongolska spolu s mraky mongolu kteri prevazeji neuveritelne hromady krabic se zbozim a nakupy z Ciny. Na druhe strane hranice, v Zamyn Uudu, se dozvidame ze listky na vlak uz jsou vyprodane, mozna se jeste nejake objevi pul hodiny pred odjezdem vlaku. Cekame spolu s davem lidi ve fronte a doufame v zazrak ktery se nakonec nekona. Zde se seznamujeme s Yunem a Cloe, francouzskym parem majicim namireno take do hlavniho mesta. Tam si domluvili sraz a spolecnou turu do Gobi s parem ze Slovenska, v aute maji jeste misto tak se pridavame do posadky.

West side story ... (zapadni Sichuan) . . .

25.4. Radi bychom cestovali na sever do zapadni casti provincie Sichuan, ale vypada to, ze cesta je stale uzavrena a nepristupna cizincum, tak vymyslime alternaticni plan. Nejprve se stavime v historickem meste Lijiang, kteremu jsme se puvodne chteli vyhnout protoze patri mezi jedno z turisticky nejnavstevovanejsich mist na nasi planete a pote budeme pokracovat do jizniho Sichuanu prez jezero Luhu – misto obyvane prislusniky kmene Mosuo, jednim z mala spolecenstvi ktere zije v matriarchatu...

Ze Shangrila do Deqinu aneb cesta tam a zase zpatky . . .

15.4. Dozvedeli jsme se ze cesta do Deqinu je otevrena kazde ctyri dny. Autobusem se tudy jet neda, z buhvijakeho duvodu to objizdi prez Sichuan a Tibet a cesta trva 3 dny, existuje ale reseni a to pronajmout si auto s ridicem. Pronajem auta na cestu stoji nekolikanasobek naseho denniho rozpoctu, asi 600-700 Yuanu, takze zaciname shanet dalsi lidi do vozu. Nahoda tomu chtela, ze prvni clovek ktereho jsme na ulici oslovili byla americanka Elizabeth, ktera se svym partnerem zrovna take planuji cestu do Deqinu, takze jsme se dohodli ze pojedeme spolecne. John v Cine jiz nekolik let studuje a dokaze obstojne mluvit cinsky, takze rikal ze auto sezene on. Bohuzel potkal "dobreho znameho" se kterym neco pred par lety podnikali a znamy se nabidl ze nas odveze. Cena uz nebyla tak pratelska jak jsme cekali, z rekonstruovane silnice si mistni taxikari (nebo kazdy kdo ma jeep) udelali celkem dobry byznys a nakonec nas zinkasoval 200 Yuanu za osobu, ale budiz, zitra rano vyrazime.

Historicka mesta Yunnanu a souboj s Cinou v horach

6.4. Dali ma bohatou historii, mezi 8. az 13. stoletim bylo srdcem dvou kralovstvi a v polovine 19. stoleti bylo ohniskem povstani muslimu proti cinske nadvlade. V roce 1925 bylo zniceno zemetresenim, ale pote bylo opet vystaveno v puvodnim stylu. Historicke centrum obklopene zbytky hradeb je lakadlem pro davy (hlavne) cinskych turistu, ale i tak si uchovava hezkou atmosferu pokud se clovek vyhne uplnemu centru plnemu obchodu se suvenyry a turistickymi restauracemi.

Hura do Ciny . . .

30.3. Z Oudomxai (Laos) uz mame namireno do Ciny. Zkousime se dostat na hranici stopem, ale nakladaky co nam stavi chteji castky nekolikanasobne vyssi, nez je cena za autobus. I kdyz smlouvame, nedari se nam dostat pod cenu listku, tak nakonec stavime jeden autobus.